Přípravy na příjezd americké delegace

Ve včerejším Skypehovoru s mámou mi bylo vytknuto, že na rozdíl od Vojty, píšu nepravidelně (ehm, a to jeko hooodně nepravidelně). Takže tento příspěvek je pro mumu a Verušku, který sem občas zabloudí.

Na stáži už jsem dva měsíce, a za tu dobu se mi podařilo "postoupit" na společenském žebříčku natolik, že už netrávím veškerý čas na Spolužácích nebo Facebooku. Taky jsem zjistila, že můj šéf je akorát plachej a moc toho nenamluví, ale jinak je v pohodě:-).

Od konce září jsme pracovali na programu Americké výpravy, která měla přijet na oslavu 50-tých narozenin partnerství mezi městy.
Tangui s Ericem (atašé na Americkým konzulátě, který je za rohem od naší kanceláře) vymysleli pěkně nabitej program, z toho 2 koncerty, 2 vernisáže, 3 konference/přednášky, 2 výlety po okolních pamětihodnostech, 2 recepce na radnici, x večeří a obědů v restauracích atd atd atd. Půlka našeho oddělení (čili 4 lidi, hihi) poslední dobu trávila čas na telefonu.

Bohužel se to nevyhnulo ani mně...Na vyplnění pondělního dopoledne někomu přišlo jako výbornej nápad zorganizovat americko-francouzská setkání lidí stejné profese. Což je fajn, pokud nečekáte 34 lidí(respektive 15 různých profesí), kterým potřebujete najít protějšek. To nemluvím o tom, že požadavky byly: schůzky od 10 do 14:30 hodin (cože, tak dlouho?), zaplatit amíkům oběd (no to snad ne, vy socky!!!), a na závěr zajistit přesun do centra města (to už ale vážně přeháníte!). Myslím, že v ČR by to ani nikoho nenapadlo, a kdyby mi někdo s podobným požadavkem zavolal, tak bych se veeeeeeeelmi cukala. Ale rozkaz zněl jasně...

Následovaly 3 týdny telefonování s vedením gymnázií, muzeí, nemocnic, univerzit, advokátní komory a prezidenty všemožných asociací, a to jen proto, aby se zaplácalo jedno dopoledne. Teda na stáži v hospodářské komoře jsem telefonovala hodně, ale po tomhle můžu jít rovnou do telemarketingu (fuuuj). Nicméně nakonec se povedlo, všichni se potkali, dokonce se podařilo zkoordinovat i dopravu lidí na všechna ta místa ve městě a to bez použití taxi (tudíž bez dopadu na rozpočet našeho oddělení) a ani s těmi obědy jsme si nakonec nemuseli lámat (skoro) hlavu. A já jsem jen zírala, že ti Frantíci jsou v dobrým slova smyslu asi větší cvoci než jsem myslela!

Jako největší debil se projevily místní turistické informace (zřízené městem), který za boha nemohly pochopit, že si neobjednáváme prohlídku města, ale chceme setkání mezi turistickými průvodci. Musela sem jim pořád dokola vysvětlovat o co nám jde, ty slepice si to tam přehazovaly, až poslední možný den nám oznámily, že by to teda šlo. Pak se ještě cukaly s placením oběda, i přes to, že sme u nich jen pro Americkou delegaci naobjednali akce asi za 1000 Éček! Kámoška, která je tam na stáži říkala, že si tam o mě povídaly a bály se mi zavolat. A vůbec, že je tam jedna babizna, co rezervuje pouze prohlídky ve francouzštině a druhá ježibaba dělá jenom rezervace v na prohlídky cizím jazyce (myslím, že ani jedna neumí jinak než francouzsky) - a to ťukají do jednoho systému, prostě umělá zaměstnanost, jinak si to neumíme vysvětlit.

Poté, co jsem málem vypustila duši na organizaci těch schůzek, celý naše DRI (zkratka oddělení zahr vztahů), získalo dojem, že nic nedělám radši než telefonuju. Tak sem ještě obvolávala lidi kolem organizace dvou koncertů, objednávala piano, rezervoval restošky.
Pozntky: je to podobný jako v ČR; úspěšný telefonám se musí uskutečnit mezi 10-11:15, případně 14:30 - 15:30 jinak sou všichni v čudu. K cílové osobě se dostanete průměrně po 3 telefonátech a přes 2 další osoby, nepočítám ústředny. Na všechno , co jste domluvili musíte poslat mail či fax. Prostě buzerace a nechci dělat sekretářku. Jo, a taky nechci pracovat v organizaci, kde představení zabere 2 minuty, viz: "Bonjour, ici Martina xxx, stagiaire a la Direction des Relations Internationales de la Ville de Rennes".